Chov papoušků

• Průměrná délka samečka je 28 cm
• Průměrná váha samečka je 80g
• Průměrná délka samičky je 25 cm
• Průměrná váha samičky je 70 g

V dnešní době je plně chráněn před obchodováním a je zařazen jako ohrožený druh v úmluvě CITES. Výhodou je poměrně velké rozšíření v zajetí, takže alespoň nehrozí úplné vyhynutí tohoto druhu. Budoucí prioritou je výzkum, sledování a zjišťování počtu populace a velice důležité je koordinovat počet dravců.

 Chov:

Na prostor nejsou kakarici nároční, protože se většinu dne pohybují po zemi měli by mít prostor spíše větší na délku než na výšku. Pro jednoho kakarika doporučuji minimálně 80 cm délku. Tyto papoušky jsem viděl odchovávat i v klecích o rozměrech 100 x 50 x 50 cm (délka, šířka, výška). Já doporučuji pro jeden pár minimální délku 120 cm. Voliéry a voliérky jsou pro ně však vhodnější. Ptáci se v nich více prolétnou a už kvůli jejich velké zvědavosti mají zde více prostoru k prozkoumávání. Zahraniční chovatelé, kteří se specializují na chov malariků je často chovají ve venkovních prostorných voliérách, kde je umístěno více pár. Ptáci zde mají i možnost zalétnout do kryté části. Tyto voliéry jsou opatřeny mlžícím zařízení a denně je toto zařízení spouštěno a ptáci zde mají ty nejlepší podmínky k životu. Velice důležitý je přístup k zemině. Pokud ho nemají musí se jim předložit drn trávy (hlína, kořínky, tráva). Kakarici nemají velkou sílu v zobáku a proto postačí obyčejné králikářské pletivo. Ve voliéře by měli mít umístěny krmítka na zemi, protože nožkou odhrabávají krmivo a velice rádi se koupou. Některé bidla je vhodné zavěsit zešikmeně dolu na zem, tak aby po nich mohli šplhat. Velice důležité je jim poskytnout větší misku na koupání, protože se kakarici koupou velice často i když je venku sníh, tak jim toto počasí nevadí a koupou se nadále. Pokud máte možnost je vhodné jim poskytnout dvě budky, aby si ptáci vybrali (například jednu zavěšenou a jednu položenou na zemi). Rozměry budky nejsou důležité, protože zahnízdí prakticky v čemkoliv a když nemají možnost, tak zahnízdí i v misce na krmení. Mě se osvědčila například ležatá budka 35 x 23 x 29cm (výška), nebo budka o rozměrech 27 x 39 x 58cm (výška), ale i 33 x 33 x 46cm (výška) vždy s vletovým otvorem o průměru 6 cm. U zahraničních chovatelů, kteří se zabývají chovem malariků často můžete vidět bedničku bez vrchní části, která je umístěna až pár centimetrů nad bedničkou, aby ptáci měli v budce trochu bezpečí a klidu. Nejlepší je sestavit pár přirozeným výběrem z několika kusů. Ptáky necháváme zahnízdit teprve až po dosažení 10 měsíců. Je fakt, že často zahnízdí mnohem dříve, ale pro samičku je to velice náročné a vysiluje ji to. Hnízdění musíme koordinovat a ptáky nechat hnízdit 2X maximálně 3X za rok s co nejdelší pauzou mezi hnízděním. Některým chovatelům hnízdí i 4X ročně a více chovatelů mi potvrdilo 20, ale i 22 mladých za rok. Takové samičky se většinou dožívají maximálně 5 let a nebo se jim zmenší počet snesených vajec. V době hnízdění ptákům podáváme 24 hodin máčené zrní, nebo naklíčené, dále pak ovoce a zeleninu. U mě ptáci dostávají 1 cm kousky. Pokud ptáci toto krmení neberou je možné jim krmení mixovat, nebo strouhat a míchat se zrním, nebo tuto směs sypat na zrniny. Dále je velice důležitá vaječná míchanice popřípadě doplňkové vitamíny v menším množství( Roborans, Vitamin EX-A). V době námluv, páření, krmení se ptáci ozývají zvláštním zvukem, ale někteří ptáci to nedělají, nebo jen zřídka. Samička často chodí před samečkem na bidélku přikrčená a sameček poletuje z levé strany na pravou mezi samičkou a nakonec ji dá jednu nožku na záda a v tom momentě samička poodstoupí o kousek dál. Pravděpodobně takhle samečka dráždí a ten dále poletuje z levé strany bidélka na pravou mezi samičkou. Nakonec samička dovolí samečkovi se sním pářit a sameček ji vleze na záda a probíhá páření. Po páření obvykle následuje vzájemné krmení. Pestrou stravu ptákům podáváme až do snesení posledního vajíčka. Samička dost často snáší vajíčka po dvou dnech. Toto bývá někdy velký problém, protože se i mláďata líhnou po dvou dnech a někdy se stává, že jedno mládě má 8 dní a nejmladší teprve 1 den. Problém pak nastává v kroužkování a někdy se může přihodit, že nejstarší mláďata ušlapou ty nejmladší. Další problém může nastat, když samička chce přikročit předčasně k další snůšce. Mláďata začne vyhánět a začne je škubat, proto je důležité je odebrat a vložit je do otevřené bedničky, tak aby je sameček dále mohl dokrmovat. Dva dny před líhnutím mláďat začínáme opět předkládat pestrou stravu.

Mutace:

 V dnešní době, kdy jsou mutace velice populární a rozšířené je velice obtížné sehnat čistě přírodního ptáka, který na nic neštěpí a je to veliká škoda. V našich chovech se vyskytují strakaté mutace s různým procentem strakatosti. Velice pěkné strakaté mutace jsou s větším procentem žlutého zbarvení. Dále pak u nás můžeme vidět strakaté skořicové mutace a čistě skořicové mutace. Další z rozšířených mutací je pastelová neboli žlutá, kterou milně chovatelé nazývají lutino. Lutino mutace je velice zřídka chována je to žlutý pták s červeným okem. Plavá mutace je taky poměrně málo rozšířena a je často zaměňována ze skořicovou mutací. Plavý pták je podobný, ale jeho zbarvení je tmavší. V zahraničí se objevují Laicewing mutace, ale už jsou první známky odchovu modré mutace.

 Kakariki jako domácí mazlíček:

• Víte, že kakariki přepeřuje i 4x za rok? Tento problém zkoumali zahraniční chovatelé a zjistili, že ptáci, kteří jsou chováni venku s mlžícím zařízením, pak méně přepeřují než ptáci chováni v místnostech. Je to pravděpodobně zapříčiněno vlhkostí a proto, pokud chováte ptáky doma, měli by být umístěni dál od topení a na topení by měl být umístěn zásobník na vodu, aby se v místnosti udržovala přijatelná vlhkost.
• Kakariky můžete chovat i ve společnosti jiných ptáků. Nejsou vůbec agresivní, ale může se stát, že narazíte na agresivního jedince, tak jako i u jiných neagresivních druhů. Tyto jedince raději oddělte. Pokud se budete pokoušet o odchov ve společnosti jiných ptáků, tak jedině v prostorné voliéře, protože kakarici jsou hodně zvědaví a často se ruší navzájem.
• Ze zahraničí se k nám donesly zprávy o chovu jednoho samce a dvou samiček. Ano i toto je možné, protože samci jsou hodně aktivní, takže aby neoslabili jednu samičku mají na páření druhou. Podle mě pak nastává problém v krmení mladých. Nedovedu si představit, kdyby náhodou samičky zahnízdili ve stejnou dobu, jak by sameček zvládal krmit například 12 mláďat.
• Kakarici často v brzké době začnou přijímat potravu přes pletivo od chovatele z ruky. Je to především kvůli jejich zvědavosti.
• Chovatelé často zbytečně kříží mezi sebou kakariki červenočelé s kakariki žlutečelými a proto zbytečně vznikají kříženci.
• Ptáci jsou chovu schopni, už v půl roce, čehož často chovatelé zneužívají a zbytečně tak odrovnávají samičky.
• Samce kakariků můžete bez obav chovat společně, ale jakmile mají budku a chtějí se ze samičkou pářit, tak se začnou nahánět a agresivně napadat.
• Kakariki červenočelý byl spatřen v rezervaci Porirua Ornitologickými členy. Jeden vzácný pár spatřili 3.listopadu 2004. Dále pak Krajský výbor Greater Wellington spatřil 4 ptáky koncem října. První pár byl v rezervaci spatřen v roce 2001, ale nepovedlo se určit zda to byl kakariki červenočelý, nebo kakariki žlutočelý. Na pevnině Wellington byli kakarici červenočelí považováni za vyhynulý druh. Tvrdí se, že se papoušci kakariki na pevninu dostali z ostrova Kapiti. Některé zprávy poukazují, že na ostrově Kapiti byli kakarici poměrně rozšířeným druhem. Kakarici červenočelí hnízdí ve stromových dírách, kde jsou často ohrožováni krysami a kunovitými šelmami. Kvůli efektivnímu hubení škůdců kakarici přežili po dobu tří let v krajině Purirua. Greater Wellington, rezervaci kolem 318 hektarů, začali ovládat Vačnatci (kuskusové). V březnu 1996 byl zhotoven program na hubení těchto škůdců, který byl částečně financován městskou radou. Podle důstojníka biosecurity personál nainstaloval 164 návnad s obsahem kyanidu, aby zredukovali počet vačnatců. Vačnatci jsou v dnešní době drženi v nízkých počtech. Tyto metody omezily, jak počet krys, kunovitých šelem, tak i Vačnatců v této oblasti a v dnešní době zde vzrůstají počty ptactva. 

 Krmení:

Kakarici jedí vše co ostatní ptáci. Pokud nepřijímají některá krmení, tak je na ně musíte postupně navykat. Směsi zrnin by neměly obsahovat příliš tučná semena, jako například slunečnici, kardi, konopné semínko (semenec). Tyto zrniny musíme ve směsi koordinovat, abychom ptákům nepoškodili játra. Já například nekrmím černou slunečnicí a slunečnici nahrazuji raději kardi. Ve směsi je velice malé procento slunečnice bílé a žíhané. Dále by se v krmné směsi nemělo vyskytovat velké procento lněného semínka a nigru. Dobrými zrninami jsou lesknice, čirok, oves, pšenice (hlavně naklíčená), různé druhy pros. Pokud ptáky krmíte suchou směsí a na dně misky vám zůstanou nevyloupaná semínka, je vhodné vylouskané slupky rukou odstranit a doplnit poloviční denní dávkou, tak aby na druhý den bylo vše vylouskané. Pokud se tak nestane, tak už zrniny odstraňujeme. Velice rádi mají květy afrikánů, jablka, mrkev, kiwi, pomeranče, mandarinky i ananas z konzervy. Kiwi je jako první vyhledáváno a proto usuzuji, že je u nich nejoblíbenější. Naopak pomeranče jsou méně vyhledávány. Zahraniční chovatelé, kteří se zabývají chovem těchto papoušků doporučují podávat především travnaté složky ke krmení, ovoce, zeleninu, klíčené nebo 24 hodin namočené zrniny. Suché zrniny nepodávají vůbec, už kvůli tomu co jedí kakarici ve volné přírodě, raději předkládají různé druhy trávy. Kakarici mají velice rádi mixované směsi.

Směs v hnízdním období a krmení mláďat:

Uvařené vajíčko (vařím 10-12 minut, někteří chovatelé doporučují vařit, až 40 minut) rozmixuji se skořápkou. Dále přidám piškoty, suchý rohlík (někdy doplním suchým chlebem), sušené kopřivy, granule pro papoušky a na závěr mrkev. Pokud je směs moc suchá, můžete přidat rozmixovaná jablka (ale ne moc, obsahují hodně tekutiny). Do směsi můžete přidat cokoliv co najdete doma. I vitamíny pro ptáky (raději jen trochu). Čím pestřejší je strava, tím lépe pro ptáky.

Zajímavé odkazy:

• Video s kakariki
• Další video
• Fotografie kakariků v přírodě

•Tento článek byl zveřejněn v časopisu Papoušci číslo 3, rok 2008•

•Celý článek i fotografie podléhají autorským právům•